Články, Nakopnu tě, Poznej se mnou svět

Práce v zahraničí je těžká. Návrat není prohra. Necestovat není divný.

Sbalit si svých pět švestek a zmizet na nějakou dobu za hranice chce notnou dávku odvahy. Ne každý to dokáže a ne každému se chce. Pokud někdo prostě nemá potřebu cestovat a je spokojený v naší malé zemičce, a cítí to tak i ve svém nejhlubším nitru, tak je to v pořádku, nemusíš nikam jezdit jen proto, že je zrovna teď cool přidávat fotky na „instáč“ ze zaručených top fotogenických míst. Dělej, co tě baví a co tě zajímá, Tvá vnitřní spokojenost je nejdůležitější, ostatní ať si žijí svůj život podle svého, to že každému vyhovuje něco jiného, je zcela přirozené.

Já miluju cestování, nevydržím dlouho na jednom místě, ale respektuji, že to má každý jinak nastavené. Jde mi především o to, aby moji blízcí byli šťastní, a k tomu je potřeba nechat je žít své vlastní životy podle svého, stejně jako oni neodsuzují můj životní styl, ačkoli je třeba úplně odlišný od toho jejich.

Jestliže uvnitř Tebe něco hloubá, byť jen malá zvědavost, zkusit si žít a případně i pracovat mimo Českou republiku, vyraz do světa. Nebudu zastírat, že práce a život v zahraničí mohou být náročné, může to být mnohem těžší než v Česku, ale také nemusí. Využij té možnosti, že si to můžeš zkusit. Často slýchávám výkřiky: „v Německu mají vyšší platy/v Austrálii si vyděláš třikrát tolik“, a je to vše pravda. Ovšem už málokdo tuší, jaké jsou v daných zemích náklady..věřte mi, nejsou na úrovni těch českých. Naštěstí žijeme v dnešní době a zemi, která nám umožňuje žít si podle svého. Chceš mít plat jako v Německu, jeď do Německa, chceš si vydělat třikrát víc v Austrálii, zaleť si za klokany, nikdo ti nebrání. Nejdřív poznej kompletní realitu než se začneš ohánět podobnými výroky.

Leť si za svými sny a poznej, co v tobě je

Neodsuzuj. Nenech se zlomit. 

Mám jen jednu prosbu, pokud sis nikdy nezkusil/a žít a pracovat v zahraničí, neodsuzuj a neposmívej se těm, kteří tu odvahu na rozdíl od Tebe sebrali. Překvapilo mě, kolik lidí dokáže být zlých a nepřejícných, kolik lidí, které jste považovali za přátelé, vám hází klacky pod nohy a dokáží vám napsat zprávy typu „tak jaké to je makat za barem/v kuchyni/na stavbě/uklízet..to jsi tam jak u nás Ukrajinci..apod.“ Tak za prvé, někdy člověk musí dělat něco, co ho nebaví, než se vypracuje, a to jak v ČR, tak v zahraničí. A nebudeme si nic nalhávat, někdy ani v prestižní firmě v ČR s člověkem nejednají zrovna nejlépe. Za druhé, mě například prodávání zmrzliny v Sydney bavilo mnohem, mnohem víc, než kancelářská práce, kterou v Praze běžně dělám za vyšší plat. A nemusí to být jen rádoby kamarádi, někdy i vlastní rodičové dokáží potrápit. Ovšem jim to nemějte za zlé, málokdo z nich měl tu možnost, jakou máme nyní my, tedy cestovat, riskovat, poznávat. Ve většině případů mají jen strach z neznámého. Sedni si s nimi, vysvětli jim, co cítíš a popros je o jejich podporu a pochopení.

Je zcela přirozené, že můžeš cítit obavy. Jedeš do neznámé země, s jinými zvyky, jinými lidmi a samozřejmě i jinou řečí. Pokud jedeš sám/sama, začátky mohou být velmi těžké – neznámé prostředí, spoustu nových podnětů, je potřeba si vytvořit zázemí, najít si práci v cizím jazyce, obchody kde nakoupit, máš omezený rozpočet, a k tomu všemu jsou všichni přátelé a rodina daleko. Když jsem já poprvé přiletěla do Austrálie, brečela jsem první noci, že to nemohu zvládnout, té jejich hatmatilce alá angličtina, jsem sotva rozuměla, sháněla jsem práci v kavárnách a restauracích, kde jsem v životě nedělala, a musela předstírat, že flat white dávám levou zadní (v noci jsem pak čučela na Youtube, co to ten flat white vlastně je a jak se dělá), a celkově si připadala jako osamělý mravenec ve velkém vesmíru. Nakonec si vše ale sedlo a já se naučila spoustu nového, hlavně jsem se naučila vážit si sama sebe a posouvat své limity. Paradox je, že jsem to samé cítila potom při návratu zpět do ČR, připadala jsem si jako mimozemšťan, který mluví cizí řečí a nikdo mu nerozumí, ale za čas si i toto sedlo 🙂

Nenech se odradit těmi těžkými začátky, věř mi, že časem se vše zlepší, jen je potřeba vydržet.

Díky pobytu v zahraničí si více uvědomuji i krásu ČR

Nepodřizuj se komfortní zóně

Řekla bych, že to je největší kotva při rozhodování udělat jakoukoli změnu. Lehce jsem se o tom zmínila i ve svém článku Čím si projdeš při stěhování do zahraničí. Rádi si budujeme své stereotypy a bezpečné zóny (ať už je to vztah, práce, bydlení apod.), ze kterých následně nechceme vylézt jako šneci ze svých ulit, ačkoli už je nám ta ulita třeba těsná nebo je pošramocená. Člověk má tendenci se vymlouvat: „tady mám dobrou práci, tady to znám, ale co by na to řekla rodina, kam bych dala všechny věci, co když mi to tam nepůjde atd.“ K tomu mám jen jedno, pokud něco opravdu chceš, tak pro to něco dělej. Jestliže máš nyní dobrou práci v ČR, tak budeš schopný/á si ji najít i pokud by ses případně vracel/a zpátky a stejně tak si ji budeš umět najít i v zahraničí. Právě proto, že už to tu znáš, jeď poznat něco nového, tady ti nic neuteče. Já jsem vždy překvapená, když se vrátím po delší době do ČR, tak mám pocit, že se tu zastavil čas. Ptám se celá nadšená, plná nových zážitků, svých kamarádů: „co nového, o co jsem přišla…“ a kamarádi: „vlastně nic..v létě byly fakt vedra, ale jinak nového nic..“ Rodina tě může maximálně podpořit, od toho je to rodina, láska je bezpodmínečná – to znamená bez podmínek, takže by ti měli držet palce, ať už se rozhodneš jakkoli.

Nenech se uvěznit věcmi a vztahy

Věci se dají dát do skladu, nebo prodat/rozdat/věnovat na charitu, a pokud by ses vracel/a, tak se dají koupit nové. Upřímně, čím méně věcí člověk má, tím je svobodnější.  Já si uskladnila jen nějaké zimní a pracovní oblečení, boty, a pár věcí do kuchyně (talíř, příbor, hrnek, robot), prostě opravdu jen to nejnutnější, aby mohl člověk po návratu fungovat a nechodit ve sněhu v žabkách a plážových šatech. Nejdřív se mi nechtělo zbavovat se všech těch věcí, která jsem měla léta, ale teď jsem za to ráda. Zjistila jsem, že mi nic z toho nechybělo a nechybí. Je to opravdu neskutečně osvobozující, neskladovat trika/povlečení/hrnky/svíčky apod., které jsem stejně v životě nepoužila.

Jestli máš vztah, jděte do toho spolu. Jestli ty chceš a on/a ne, jeď sám/sama. Věř mi, vztah, ve kterém si kvůli druhému nebudeš plnit sny, nemůže dlouhodobě fungovat. Pokud on/a nechce jet, je to v pořádku, můžete zkusit vztah na dálku, nebo to prostě není parťák/parťačka pro tebe. Čelit realitě může být děsivé, ale jak jinak chceš poznat sám/samu sebe? Chceš raději žít život někoho jiného a trápit se na úkor spokojenosti ostatních, to není cesta, a jednou se takový způsob života zákonitě zhroutí jako domeček z karet. Ať už by tvůj partner jel nerad jen kvůli tobě, nebo ty zůstal/a kvůli ní/němu, není dobře ani jedno, jeden z vás bude uvnitř nešťastný. V jednom filmu se mi líbilo prohlášení „lidé by se měli umět rozcházet,“ s tím souhlasím. Já raději budu šťastná sama než nešťastná ve vztahu.

Člověk si může najít přátelé po celém světě

Návrat není tragédie

A co když ti to v zahraničí nepůjde. Tak se vrátíš zpět do ČR. To není tragédie, ačkoli to někteří považují za selhání…nejvíce ale ti, kteří si to sami nikdy nezkusili a s těmi není důvod se srovnávat. Návrat do své rodné země není prohra. Prohra je neplnit si své sny, nevěnovat se tomu, co nás zajímá. Pro mě byl například půlroční pobyt v Austrálii nejtěžší zkouškou, stála mě hodně slz. Ale ani na vteřinu toho nelituji. A pokud bych se mohla vrátit v čase, udělala bych to znovu. Sice jsem nic nevydělala, spíš jsem hodně prodělala, měla jsem tam nehodu (strčila prst do tyčového mixéru) a nemohla nějakou dobu pracovat, a náklady na život v Sydney jsou hodně vysoké, takže jsem přijela úplně bez peněz, ale naučila jsem se překonávat své limity, našla jsem si opravdové přátelé a vážím si mnohem více věcí, o kterých si nyní uvědomuji, že nejsou samozřejmé. Díky těmto zkouškám v našem životě právě poznáme své pravé já a své pravé přátelé. V komfortní zóně poznáš jen své pohodlné já, což mě osobně nestačí, stejně jako se těžko poznají lidí, kterým na Tobě skutečně záleží.

Každá zkušenost je lepší než nevědomost

I kdyby ses měl/a vrátit s tím, že v ČR je to mnohem lepší, i tak to za to stojí. Když totiž odjedeš, můžeš se buď do toho nového místa zamilovat a dělat vše pro to, abys tam mohl/a zůstat, nebo se ti zalíbí kočovný život a budeš poznávat svět, nebo se usadíš v ČR a budeš si užívat krásy, které naše země nabízí. Ať tak či onak, vše je lepší, než žít do konce svého života s „kdybych tenkrát odjel/a, mohl/a jsem…“ Nesni s kdyby, poznej to na vlastní kůži.

Kdybych neodešla, nevěděla bych…

 

Už balíš nebo se podřizuješ své komfortní zóně?

Jestli víš o někom, kdo se nemůže rozhoupat, sdílej s ní/m tento článek, třeba ho nakopne 🙂

A nezapomeň, říci „I’m going home – jedu domů“, není selhání!

Práce v zahraničí je těžká. Návrat není prohra. Necestovat není divný.
5 (100%) 4 vote[s]
Sdílej a inspiruj ostatní

Mohlo by se ti také líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *