Moje oblíbené jídlo
Články, Jak žiju život, Nakopnu tě, Samostatné

Moje snaha dostat se zpět do formy, aneb jak jsem zjistila, že jsem tlustá

Pokud sháníš inspiraci, na konci článku je souhrnný přehled toho, co/kdo mi pomáhá dostat se zpátky do shapu. Pozn. aktivní odkazy jsou světle růžové.

Nečekala bych, že zrovna já někdy budu psát článek na podobné téma. Vždycky jsem byla ten typ, co od mala hodně sportoval, pořád lítal venku, a jedl, jako by měl tasemnici, aniž by přibral gram navíc. Chutnalo mi všechno, nikdy jsem se neupejpala. Když mi bylo 20, starší holky, které s vykulenýma očima pozorovaly, jak do sebe nacpu celou pizzu, dezert a ještě po nich dojídávala, co nechaly, mi říkávaly: „ty jo, jak to děláš, že tolik jíš a neztloustneš“ nebo „jó, to když jsem byla ve tvých letech, taky jsem mohla sníst, co jsem chtěla, jen si to užij, počkej, až ti bude 25…“

Moje postava v 28 letech (3/2017)
Moje postava v 28 letech (3/2017)

Roky plynuly, pětadvacítka mě minula, ale váhu to nijak nepostihlo. Stále se, od mých 18 let, pohybovala v rozmezí 49 – 52 kg při mé výšce cca 162cm – dle údajů z preventivních prohlídek a oblečení (váhu jsem doma nikdy neměla) – aniž bych se nějak omezovala v jídle, a to i přesto, že jsem pracovala odjakživa v kanceláři, mám tedy tzv. sedavé zaměstnání. Hlášky „to když jsme byla ve tvých letech…“ se pozměnily na „počkej, až ti bude 30…“, ale já je ignorovala, respektive spíš jsem nechápala, jak by se z jídla mohlo přibrat, z toho důvodu jsem se tím vůbec nezabývala, protože jsem nemusela. Postupem času jsem nabyla dojmu, že tlustý lidi jsou prostě…tlustý, ale nijak jsem si to nespojila se špatnou životosprávou. Až mě samotnou nakonec taky dohnala.

Moje zjištění, že jsem tlustá

Tahle sladká nevědomost mi byla nabourána v říjnu 2018, kdy jsem se vrátila po tři čtvrtě roce z Bali zpět do Prahy. Chtěla jsem se obléci na pohovor, ale záhadným způsobem jsem nebyla schopná se do kostýmků narvat. Džíny se mi podařilo natáhnout ke kolenům, dál ani prd. Nasoukala jsem se alespoň do legín a vyrazila si koupit oblečení na pohovory, s velkým překvapením se mi mé důvěrně známé velikosti XS a S smály, když se přes mé obtloustlé břicho přetahovaly. Seznamovala jsem se nově s Emkem a Elkem a pořád nechtěla uvěřit tomu, že by nám to spolu mělo klapat. A světe div se, klapalo, na rozdíl od Esek mě totiž nijak neomezovaly a mohla jsem s nimi volně dýchat.

Naštěstí jsem přes veškeré shánění nové práce a pak zaučování na nové pozici neměla moc času svou postavu řešit. I díky novému oblečení mi nepřišlo, že bych přibrala nějak výrazně, říkala jsem si, že to můžou být tak 2 – 3 kg, tzn., že vážím do 55 kg.

Moje postava 5/2018
V Indonésii jsem nosila jen plavky a volná trika/šaty, takže mi nepřišlo, že bych přibrala nějak výrazně, evidentně jsem ale byla jediná 😀 (moje už baculatá postava v 5/2018)

Totální prozření přišlo ve chvíli, kdy jsem se chtěla opět začít věnovat sportu. Nikdy jsem neměla ráda fitka, běhání, rotopedy apod., vždy jsem preferovala tanec, díky kterému mi ani nepřišlo, že cvičím. Proto jsem si ke konci dubna 2019 vyhledala nejbližší poledance studio, objevila krásné Trendigo, a zapsala se na kurz poledancu, který jsem poslední tři roky jak kvůli práci, cestování, tak i lenosti, zanedbávala.

Prvotní nepříjemné střetnutí s realitou mi na hodině poledancu zajistila všudypřítomná zrcadla, ve kterých nešlo přehlédnout, jak se mi kraťásky zařezávají do stehen a přes ně mi přetejkalo břicho. Dalším bodancem do mého sebevědomí byl fakt, že jsem se na tyč pomalu nevyškrábala, jak jsem byla těžká a slabá zároveň, a když už jsem se do jednoho triku dostala, při slejzání jsem se o špeky na břiše šprajcla a nemohla se pro změnu dostat dolů, na památku mi pak na pupku zůstal červený šlinc. Teď už se tomu směju, ale v tu chvíli mi bylo spíš k pláči. Poslední ránu mi zasadily fotky z první poledance hodiny, kde jsem oproti ostatním vypadala jak velryba mezi delfíny, makaron mezi špagetami, cuketa mezi okurkami…prostě až při tomhle srovnání mi došlo, že jsem tlustá jako prase. Z prvního tréninku jsem zalezla doma rovnou do postele pod deku a brečela.

Vidět se takhle v zrcadlech nebylo nic příjemného, ani zdvižená ruka nepomohla břicho aspoň trochu opticky zmenšit. Vyfotili mě z více úhlů, ale ze všech jsem byla stejně tlustá…už jsem si nemohla dál nic nalhávat

Ráno jsem se s velkým sebezapřením postavila na váhu (můj kluk má pro jistotu dvě, když já nemám žádnou). Ta bestie bezcitná se se mnou vůbec nepárala a vyhrkla do vteřiny krutou pravdu. Digitální číslice vykreslily šedesátpětku. Slezla jsem s nechápavým výrazem dolů, nechala čísla vynulovat, sundala si i kalhotky (doufala jsem, že mají aspoň 10 kg), nic víc odložit nešlo, a stoupla si na váhu znovu. Ale ta mrcha neoblomná si znovu trvala na celých 65 kg. Takže žádný 3 kg navíc, ale minimálně 13. Jak je to možný?

Samotný sport k hubnutí nestačil

Když jsem se oklepala z prvotního šoku a splínu, chlácholila jsem samu sebe tím, že když budu dál chodit na poledance (chodila jsem jen jednou týdně), tak do dvou měsíců – do léta – vše zase shodím 😀 Vůbec jsem totiž netušila, jak takové hubnutí funguje a jaká je za tím vlastně dřina. Ber ohled na to, že jsem 30 let nic podobného řešit nemusela a jídlo bylo odjakživa mou vášní, potěšením, radostí, útěchou, požitkem. Zároveň mi nešlo o tu váhu jako takovou, ale o tvar, tzv. dostat svou postavu zase do shapu. Želé přeměnit na svaly, nezadýchávat se při chůzi i do mírného kopce, dopnout džíny, vyhoupnout se na tyč a nevypadat u toho jak rozteklá zmrzlina, apod.

Na poledance se velice hodí flexibilita, prvky vypadají lépe a razím heslo, že být flexi je sexy 🙂 Začala jsem tedy ještě v květnu 2019 chodit k Evče Olivové do HitGymu na hodiny stretchingu (také jednou týdně). S váhou to sice nehlo, ale začínala jsem si cítit trochu lépe. Hodiny protahování u Evči totiž nejsou o tom, narvat se na sílu za každou cenu do placky/provazu, ale zlepšit celkovou mobilitu těla, proto na její hodiny chodí kolikrát víc chlapů jak holek. Před stretchingem má Eva ještě workout, kde se jede posilko s vlastní vahou. Z počátku jsem se mu vyhýbala obloukem, myslela jsem si, že takové cvičení není nic pro mě, ale nakonec jsem usoudila, že za zkoušku nic nedám. Jediný, čeho lituji, že jsem s tím nezačala mnohem dříve, protože mě to neskutečně chytlo a k poledance, kde člověk často přetěžuje jen jednu stranu, je to skvělá kompenzace a doplněk na posílení celého těla zároveň.

Přesvědčovala jsem samu sebe, že když cvičím, můžu jíst ještě víc

Jenže váha ani tvar furt nic, pořád rosol. Všichni mi neustále radili, že musím zařadit kardio, ale já o běhání nechtěla nic slyšet. Naštěstí jsem objevila, že ve Fanaticu mají starý dobrý aerobic, takže jsem v červnu 2019 přidala ještě ten. A jako překvapení jsem od svýho kluka dostala nádherný „high heelsy“ (boty na exotic poledance), díky kterým jsem se od července 2019 přihlásila na Exotic.

Láska na první pohled..na hodinu exoticu jsem se přihlašovala s radostí 🙂

Suma sumárum, cvičila jsem 4krát týdně aktivní trénink + protahování a já pořád v legínách vypadala jak špatně naplněná jitrnice. Za celé léto jsem nejela nikam k vodě, protože jsem se styděla na veřejnosti do plavek. Mému snažení shodit přebytečný kila nepomohlo ani shánění šatů na kamarádčinu svatbu. Moje koktejlky velikosti 34 se krčily na ramínku strachy, abych se do nich nesnažila navlíct, protože by to jisto jistě nepřežily. Vyrazila jsem do butiku EL, kde jsem si kdysi pořídila ty vyděšené koktejlky, s přesvědčením, že potřebuji šaty o jedno číslo větší. Vzhledem k tomu, že jinak nakupování bytostně nesnáším, vybírám si převážně obchody, kde mi s výběrem pomohou a jsou schopni většinou na první dobrou odhadnout, co mi padne. Mé sympatie na chvíli ochladly, když prodavačka při pohledu na mě vytáhla bez sebemenšího zaváhání čtyřicítky. Nemukla jsem, ale vnitřně jsem se trochu urazila, vlezla do kabinky a přála si, aby mi byly velké. Nebyly! Padly jako ulité, i díky dostatečně strečovému materiálu. Když jsem při placení paní povídala, že jsem si u nich naposledy kupovala šaty 34, s údivem z ní vypadlo: „a jak se vám tohle stalo?“ „Nevím, to nějak samo,“ odpověděla jsem.

Já v šatech vel. 34 vs. 40 od stejného výrobce
Já v šatech vel. 34 vs. 40 od stejného výrobce

Ve skutečnosti jsem ale věděla, v čem je hlavní zádrhel, jen jsem si to nechtěla naplno přiznat, a tím dát vlastně za pravdu mému klukovi, který se mi to vždy, když jsem doma propukala v pláč, že jsem tlustá a nehubnu, snažil jemně naznačit…

Jednoduchá rovnice

Teoreticky není na hubnutí nic složitého, logicky stačí mít menší příjem než výdej. Ovšem převést tuhle rovnici do praxe, je ku*evsky těžký. Obzvláště pro milovníky jídla jako jsem já. Vybudovala jsem si na něm slušnou závislost. Dlouho jsem se odhodlávala, než jsem napsala kamarádovi Pavlovi Dvořáčkovi, který je skvělý osobní trenér a fyzioterapeut v jednom, zda by pro mě nesestavil jídelníček. Protože už jen představa, že bych si nemohla dát většinu toho, co mám ráda, mě ničila, bála jsem se hladu a uvnitř jsem vzdorovala, co to šlo. Díky bohu, touha po tom, být opět ve formě, byla postupem času silnější.

Vše se v mém životě točilo a točí okolo jídla
Vše se v mém životě točilo a točí okolo jídla, o které se nerada dělím 😀

Pavel mi vytvořil jídelníček neskutečně pestrý se spoustou variací, protože věděl, jak je pro mě jídlo důležité. Řekla jsem si, s ohledem na skutečnost, že pracuji jen z domova, o rozložení na 6 jídel denně, protože být bez jídla déle než 2 hodiny mi nedělalo na psychiku vůbec dobře. Pavel se mnou vše ladil, doplňoval a upravoval dle mých přání. Hotový jídelníček jsem si následující týden pouze četla, vůbec se mi do toho nechtělo. Ale 12. 8. 2019 jsem se odhodlala, připravila si jídlo podle jídelníčku a vše si poctivě zapisovala do kalorických tabulek. Vydržela jsem se jím řídit celé 4 dny, než jsem se večer nasraná rozbrečela, že si chci dát řízek a větrník najednou a měla pocit, že život nemá smysl 😀

Jídlo je jako droga, jakmile si člověk navykne na určité množství a frekvenci, těžko se odvyká. Počáteční snižování dávek a odlišná skladba pro mě bylo krutých. Věděla jsem, že si musím najít svůj způsob, který by byl dlouhodobě udržitelný. Nešlo vůbec o to, že bych hladověla, naopak musím uznat, že když jsem se striktně držela jídelníčku, hlad jsem vůbec neměla a co mě mile překvapilo, že zmizely i únavy a chutě se něčím ještě doplácnout, a ani se nedostavovala má obvyklá gastrodemence a nutkání jít si po obědě lehnout. U mě bylo zásadní zbavit se špatných návyků a psychické závislosti na jídle, porozumět, na co jak mé tělo reaguje, uvědomit si, že po 2 hodinách bez jídla určitě neumřu a především si připustit, že na zahnání hladu nepotřebuji pokaždé celé hlavní jídlo, natož dvojitou porci.

Sushi je jedna z milionu mých slabostí
Sushi je jedna z milionu mých slabostí, 30 kousků pro mě bylo minimum…a v takovém množství už dietní rozhodně není 😀

S Pavlem jsem vše probírala a začala se řídit kalorickými tabulkami. Byť jsem ten správný jídelníček držela do puntíku pouhé čtyři dny, rozhodně nebyl zbytečný, díky němu jsem totiž pochopila, v čem dělám zásadní a základní chyby. Kalorie pro mě byl zcela nový pojem, stejně jako poměry cukrů, tuků a bílkovin.

Z čeho jsem přibrala

Když řeknu, že jsem si tuhle oplácanou postavu vymodelovala v Indonésii, každý se diví. „Já myslel/a, že na Bali vaří zdravě…“ jsou nejčastější dovětky. Ono nejde o to, jak vaří na Bali/v Indonésii, ale co a hlavně kolik toho sním já. Výmluvy jsou zbytečné, já se prostě do té podoby vyžrala, nikdo ani nic jiného za to nemohlo, jen má pohodlnost a nenažranost.

Když mi Pavel říkal, že asi přijímám příliš sacharidů, oponovala jsem tím, že neujíždím tolik na sladkým, jako na tučným (výpečky, chipsy, slanina apod.). Jenže díky jídelníčku jsem přišla na to, že v /rýži/těstovinách/pečivu, ale i těch brambůrkách, pizze apod. je oněch zmíněných sacharidů habaděj. V neuvařeném stavu mi energeticky mělo stačit 100 gramů přílohy (těstoviny/rýže/kuskus/pohanka…) na den, jenže já na Bali běžně snědla skoro trojnásobek jen k obědu.

Nasi Goreng = smažená rýže, často jsem si dávala dvojitou porci

To jsem zapila šťávou z čerstvého ovoce = další cukry. K večeři spořádala mie goreng – pro změnu smažené nudle s volským okem a k tomu za odměnu terang bulan = taková rádoby palačinka, vysoká jako dort, potřená ze všech stran máslem, plněná čokoládou a oříšky. Tyhle kalorické bomby jsem podporovala nulovým pohybem. V Praze jsem často chodila pěšky, pořád někam dobíhala, ale na Bali se nepospíchá, ušla jsem nanejvýš 5 metrů ke skútru a ze skútru 10 metrů na pláž. Nesurfuji, maximálně jsem si na 5 minut zaskákala ve vlnách a šla si lehnout na teplý písek. Zvedl mě až hlad. Shrnuto, podtrženo, má veškerá aktivita v Indonésii byla: spát – jíst – relaxovat – jíst – opalovat se – jíst. Všechny výlety se konaly na skútru, občasný výšlap k vodopádům nespálil ani jednu porci nasi goreng, natož dvě. A po návratu jsem zase chtěla „dohnat“ vše, co mi v Indonésii chybělo, takže smažák, řízky, sekaná, větrníky apod.

Moje pravidelná odměna po večeři – terang bulan plněný čokoládou a oříšky, pomazaný ze všech stran máslem (takových kousků jsme běžně snědla 5-6), k tomu fresh a mísa čerstvého ovoce (ale na sladký jinak moc nejsem 😀 )

Objevila jsem Ameriku

Začala jsem si postupem času uvědomovat své chybné domněnky. To, že je jídlo vegetariánské/veganské/asijské/s nálepkou „zdravé“, ještě neznamená, že je lehké/nízkokalorické. Naivně jsem si ze začátku myslela, že když si dám rýži jen se zeleninou, bez masa, že bude dietnější, stejně tak jsem se domnívala, že rýžové nudle v mém oblíbeném bun-bo-nam-bu jsou méně kalorické než obyčejné těstoviny, přitom jsou na tom stejně. Když jsem si nechala bun-bo přivézt domů, hodila jsem nudle na váhu, bylo jich uvařených 300g, téměř dvojnásobek mého energetického denního příjmu z příloh, a já byla schopná to do sebe naládovat celý, zaplácnout to dezertem, a ještě to vše zapít kolou nebo džusem, a za hodinu skuhrat, že už mám zase hlad. Džus/smoothie je přeci zdravý. To sice ano, ale taky jsou plný cukru a kaloricky často vydají pomalu za celý hlavní jídlo, stejně jako různé müsli/granola. Salát se zálivkou z oleje, sýrem a zasypaný ořechy či semínky rozhodně není dietnější jak burger z kvalitního hovězího. Můj oblíbený falafel s humusem je kalorická bomba…a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Chápu, že se mi teď musí většina lidí smát, jak jsem mohla být tak blbá a neznat takové základy, jenže já se o to dosud nemusela vůbec starat.

Na Bali jsem ovocné freshe pila minimálně dvakrát denně – s domněním, že je to zdravý, takže se po tom nepřibírá

Nicméně, když vidím, kolik lidí se stále domnívá, že když chtějí zhubnout břicho, musí posilovat břicho, a jaký business se točí okolo pofidérních výživových doplňků a přístrojů slibujících hubnutí bez námahy, je evidentní, že jsem v tom nebyla sama. Lepší na to přijít pozdě než nikdy.

Jak jsem na tom teď

V době psaní tohoto článku mi váha ukazuje 56 kg. Pokles váhy je tedy o nějakých 9 kg za cca 8 měsíců (počítám od první zkoušky jídelníčku) s tím, že jsem od půlky prosince 2019 do začátku února 2020 vůbec necvičila – na vánoční svátky a Nový rok bylo vše zavřené, a celý leden jsem cestovala po Srí Lance, kde vaří neskutečně dobře 😀

Moje váha při psaní článku
Moje váha při psaní článku

Někomu se to může zdát málo a pomalu, ovšem pro mě je směrodatné, že se cítím dobře, dopnu zase svoje staré džíny, je mi pohodlná moje mikina velikosti S, sportuje se mi snáze, a to vše, aniž bych hladověla, držela drastické diety a stýskalo se mi po mém oblíbeném jídle (stesk byl ze začátku pro mě největší překážkou).

Pořád ještě mám a hlavně chci dost co tvarovat i shazovat. Jde to pomalu, ale jistě. Abych hubla rychleji, musela bych k sobě být přísnější, držet striktně jídelníček, a to se mi prozatím nechce…možná k tomu časem dospěju, teď mi vyhovuje můj šnečí styl, jakým jsem se dostala až sem 🙂

Porovnání postavy říjen 19 vs. duben 20
Porovnání postavy říjen 2019 vs. duben 2020. Foceno na mobil, žádné filtry.

IIFYM – if it fit your macros

Zjistila jsem, že nejlépe mi funguje, když si mohu dávat, co mám ráda, ale v omezeném množství tak, aby mi to sedělo do kalorických tabulek. Teď si hodně rozmýšlím, jestli si dám celý čtvrtkilový větrník obsahující 900kcal – téměř polovinu mého denního příjmu energie, nebo vydatné jídlo, po kterém nebudu mít hlad a chutě.

Bez váhy ani ránu

Vše, co jím doma, si poctivě vážím. Přitom do teď si živě pamatuji situaci, kdy jsem s Michalem teprve randila, koukali jsme u něj doma na film a on řekl, že si dá oříšky. Přinesl si takovou mini hrstičku a já se nechápavě zeptala, proč nepřinesl celý balení. Byla jsem zvyklá, že oříšky/chipsy/tyčinky se jedí přeci po celých balení. On mi vysvětlil, že si ten den může dát už jen 30 gramů, aby mu to vyšlo do tabulek. Usmála jsem se na něj a snažila se o výraz porozumění, ale v duchu jsem si řekla, „bože, to je debil…“ a přemýšlela, jestli bych s někým takovým, kdo řeší trapný kalorie, mohla mít vážný vztah…to bylo skoro před třemi lety 😀 Aneb nesuď, dokud nevyzkoušíš.

Letos v únoru na maturáku v mých vyděšených koktejlkách...přežily :)
Letos v únoru na maturáku mého bratránka ve svých vyděšených koktejlkách…přežily 🙂

Cheat days jako odměna

Je fajn mít z něčeho radost a na něco se těšit. Proto jsem si stanovila neděle jako dny, kdy kalorie neřeším. Bez výčitek si dám pizzu, kebab, řízek, větrník, a užívám si to. Musím ale přiznat, že jak jsem si zvykla na menší porce, tak už se toho do mě tolik nevejde, díky čemuž mám nyní i během cheat days mnohem menší energetický příjem, než jaký jsem měla standardní v Indonésii a po návratu v ČR. Tehdy se pohyboval okolo 3000kcal za den (z toho vyplývá, že i když jsem cvičila 5-6x týdně, nemohla jsem bez úpravy jídelníčku nikdy zhubnout). A osobně raději místo „cheat days“ říkám „pleasure days„, tedy „dny potěšení„, což mi přijde jako správnější výraz i pro psychickou pohodu oproti „dnům podvádění“ 🙂

Sport mi dobíjí baterky

Do teď nechápu, jak jsem v Indonésii mohla bez sportu vydržet tak dlouho. Vždycky mě bavil a vždy mi je po něm neskutečně dobře. Spoustu lidí sportuje, aby zhublo, já hubnu, aby se mi lépe sportovalo. Před karanténou jsem měla 5-6 aktivních tréninků týdně, v karanténě cvičím alespoň 3x týdně online s mými oblíbenými trenéry přes Zoom/Instagram apod., což mě baví víc než předtočená videa na Youtube. Do ničeho se nenutím, naopak, po 3 dnech off mi pohyb už děsně chybí.

V Indonésii bylo mou jedinou aktivitou cestování po ostrovech. Treky k vodopádům ale nespálily ani jeden nasi goreng, natož dva

Svoji váhu neřeším

Jak jsem zmiňovala na začátku, o váhu jako takovou mi vůbec nejde, řeším formu. Faktem zůstává, že svaly jsou těžší než tuky, akorát že tuky se mi nelíbí, takže raději budu mít pevné tělo a vážit víc, než naopak. Samozřejmě, nejhorší je kombinace, ve které jsem byla a ze které se pomalilinku dostávám – vážit hodně kvůli bůčkům. V běžném životě tím myslím to, že když se na sebe ráda podívám do zrcadla, bude mi pohodlné mé oblíbené oblečení a nebudu na tyči vypadat jak krůta na rožni, tak je mi jedno, jestli je na váze 70 kg nebo 50 kg. Sice pro okolí zní líp, když se řekne, už jsem zhubla XY kilo, ale já nehubnu pro okolí, ale pro sebe. Proto pro mě nebyly zlomové číslice na váze, ale fakt, že jsem sama sebe nedokázala uzvednout, na tyči jsem vypadala jako mrož na sáňkách, a oblečení, které jsem měla ráda, se mi vysmívalo.

Porovnání váhy – vážím nyní o 0,3 kg víc než před týdnem, ale zvýšila se mi o 0,8 % svalová hmota a tuky se snížily o víc než 1 %. Takže mě vůbec netrápí, že podle hmotnosti rádoby „nehubnu“ 🙂

Přehled toho, co mě baví a co/kdo mi pomáhá

Pavel Dvořáček – poradí vše ohledně jídla, ale i správného cvičení. Zároveň je i báječný fyzioterapeut, což se hodí, ať už se sportem začínáš nebo už v něm jedeš pravidelně. Na jeho FB a IG sdílí prima recepty a nyní tam najdeš i inspiraci na cvičení doma. Já se k němu dostala přes mého kluka, kterého dříve trénoval – výsledek je na fotce níže. P. S. tvoří báječné cheescaky, a díky němu jsem zjistila, že člověk nemusí hladovět, aby se dostal do formy. (Praha 4, Chodov)

Porování postavy mého kluka
Takto pomohl Pavel mému klukovi s přeměnou za jediný rok

Kalorické tabulky – mi pomáhají mít přehled o tom, kolik čeho jsem snědla. Minimálně do začátku je to skvělá pomůcka. Ukáže ti přehledně hodnoty jednotlivých potravin i jídel. Díky nim mám lepší orientaci v poměru cukrů, tuků a bílkovin a celkově v příjmu kalorií. Mají i aplikaci, kam lze většinu kupovaných surovin načítat pomocí čárového kódu.

Hit Gym – skvělé workouty, které fungují i během karantény alespoň online. Krom toho, že mě ty workouty baví samy o sobě, jsou báječným doplňkem k poledance. Mrkni na stránky Hit Gymu, prvních 10 dní (v případě online tréninků 5 dní) je na zkoušku zcela zdarma. Je tam super atmosféra, díky které se na každý trénink těším, a proto jsem u nich vydržela tak dlouho. Osobně chodím k Evče Olivové na „sexy ass“ a stretching, nebo k Jirkovi Nečáskovi na „full body strength“. (Praha 2, Jiřího z Poděbrad)

Tohle není žádný brutální promovideo, který tě namotivuje nejmíň do konce ledna, ale spíš rychlá ukázka, ať tušíš, jak to u nás vypadá..✅děláme skupinové i soukromé tréninky✅máme pár celkem solidních trenérů✅slušně vybavená tělocvična✅dobrá atmosféra✅nějakej benefit pro nováčkyRegistrace a rezervace na tréninky:https://hitgym.inrs.cz/rs

Zveřejnil(a) HIT GYM dne Neděle 5. ledna 2020
Video ukázka, jak to v Hit Gymu vypadá a ve které se na nanosekundu mihnu

Krav Maga – systém sebeobrany. Nejen, že se člověk naučí něco užitečného – bránit sám sebe a předcházet nebezpečným situacím, ale navíc je to i poměrně slušná makačka. Postupně ti kromě znalosti sebeobrany vybudují i fyzičku. Osobně chodím na Pankrác k Honzovi Edgovi, který nám v osobním volnu natáčí tréninková videa, abychom doma úplně nezakrněli.

Trendigo – krásné poledance studio, kde mají i lekce aerial hoopu, stretchingu a nově i kruháče, handstands apod. Mimo jiné organizují i skvělé sportovní kempy. Jsem nadšená z lektorek, které podpoří a dbají na správnou techniku. Díky nim jsem to ani přes počáteční depky nevzdala a chodila dál. Za půl roku mě dostaly na mou původní úroveň. Doufám, že Covid-19 nás tam zase brzy pustí, prozatím mají alespoň online jógu, posilko a stretching. (Praha 4, Náměstí bratří synků)

Poledance progress v Trendigu
Poledance progress v Trendigu

Poleškola – poledance studio, kde tě naučí být sexy. Za mě nejlepší lekce Exotic poledancu a vůbec různých sexy tanečků. Byť se někomu může zdát, že jde o obyčejné „válení se po zemi“, zaručuji, že na konci lekce z tebe vždycky poteče pot proudem, je to mnohem těžší než se zdá. Právě v tom optickém klamu, že to působí vše snadně, ladně a plynule, byť se jedná o makačku jak blázen, se skrývá to kouzlo. Jsem jim vděčná, že nás nenechávají ve štychu ani v době karanténní a jedou online live lekce na jejich IG. Já osobně chodím k úžasné Deny, která má nebetyčnou trpělivost i s takovými prkny, jako jsem já a nevadí jí vše 150x opakovat. Vybrat si můžeš od tanečních lekcí, poledance, až po stojky. (Praha 1, Národní 11)

Online lekce Frame up choreo s Deny

Allure studio – poledance studio, kde tě kromě poledancu naučí také akrobacii na šálách, flexibilitu i exotic. Nyní mají alespoň online lekce stretchingu, chair dance a strip plastic. Osobně jsem navštěvovala Exotic u Kate a stretching u Olgy. (Praha 5, Radlická)

Fanatic – na webu mají “ dámské sportovní studio s přátelskou rodinnou atmosférou“ a to sedí. Chodím tam na hodiny starého dobrého aerobicu, který mě osobně sedí mnohem víc než zumba apod. Mají ale i trampolínky, bosu, spinning atd. (Praha 2, Náměstí Míru)

Míra – myslím si, že takovej Míra by měl být u všeho. Ať už je to pití alkoholu, sport, jídlo atd. Dortík/hranolky jednou za čas neuškodí, když jich denně nesním tunu, což byl dříve můj případ, ale nevyplatí se jíst ani málo. Zároveň není dobré přehánět cvičení, protože regenerace a spánek je stejně důležitý, ne-li více. Stávalo se mi, že když jsem přepálila jeden den cvičení, déle jsem se z něj dávala do kupy a pak se k němu hůře vracela, protože jsem ho měla zafixované jako náročnou dřinu, po které se nebudu moc týden hýbat než jako aktivitu, po které je mi dobře.

Hudba – je takový nakopávač. Je známé, že hudba nám dokáže ovlivnit náladu, vyvolat vzpomínky. Já si aktuálně ujíždím na tomhle songu, když se mi nechce zvednout zadek z gauče 🙂 „Mezi prsty“ mi zase vždy připomene, že času nemám nekonečně, prokrastinace je svině, bacha na ní.

Cíl a cesta – vždy, když chce člověk něčeho dosáhnout, musí si stanovit cíl, ovšem stejně důležité je i zvolit tu správnou cestu k jeho dosažení. Mně osobně baví každý malý posun, ať už je to nový trik na tyči, schopnost udělat víc dřepů/vypadů, možnost zapnout zase starý džíny atp., protože vím, že to znamená, že se přibližuji svému cíli cítit se dobře a mít stejnou, ne-li lepší formu jak před 4 lety.

Místo, abych měla radost z nově povedeného triku, vybavila se mi při pohledu na tuhle fotku nadívaná krůta na rožni. Tobě ne? 😀

Udržitelnost – a protože mi nešlo o číslo na váze, ale o to být v shapu, hledala jsem cestu – životní styl, který by pro mě byl dlouhodobě, nejlépe celoživotně, udržitelný. Žádnou jednorázovou dietu na pár měsíců. A tak zkouším, co se dá a co funguje. Osobně nemusím kuřecí maso, tak ho skoro vůbec nejím, radši si dám hermelín, to samé mám s „polystyrenovými“ chlebíky, zůstávám věrná klasickým houskám (jen už ke svačině nesním 3, ale jednu). Co se sportu týče, nebaví mě běhání, dávám přednost aerobiku, ke klasickému fitku mám odpor, preferuji workout s vlastní vahou atd., a funguje to i tak. Vím, že kdybych se nutila do fitka/běhat, vydržím to tak týden a pak s tím seknu. Člověka to prostě musí bavit, aby to nebral jako povinnost, ale jako odreagování, na které se těší a rád si na to udělá čas.

Pořád jím, co mám ráda, jen už ne v takovém množství
Pořád jím, co mám ráda, jen už ne v takovém množství

Psychika a trpělivost – poměrně dlouho mi trvalo, smířit se s tím, že změna nebude hned. Tělo odolávalo pár měsíců, než se pustilo do spalování tuků. Důležité je se nevzdat, výsledek holt není vidět hned po měsíci (pro mě osobně velké překvapení). Měla jsem i snahu jíst míň, než bylo uvedeno v jídelníčku, ale to vůbec nepomáhalo, naopak, člověk si tím uškodí dvojnásob, protože má nejen hlad – a já takový pocit nesnáším, přivádí mě k seriózní depce, ale zároveň si tělo víc ukládá na horší časy. Osobně, když mám stres, tak v jídle, samozřejmě tom nezdravém, hledám útěchu, a tím jsem se dostávala do začarovaného kruhu a nikam se neposouvala. Psychická pohoda jde ruku v ruce s fyzickou.

Po návratu ze Srí Lanky jsem se u tyče už cítila mnohem lépe 🙂

Michal – můj nejlepší přítel, parťák do pohody i nepohody, ikigai, láska, který mě ve všem podporuje a nikdy mě za nic nesoudí (tak jako já jeho ze začátku za to vážení oříšků 😀 ). Děkuji za to, že mě bere takovou, jaká jsem. Byl a je tu pro mě, ať jsem veselá nebo smutná, hubená nebo tlustá, ať jsem se nezřízeně cpala nebo si teď všechno vážím. Děkuji za podporu a ocenění všech mých menších i větších pokroků ve všem, co dělám.

Michal je mi neskutečnou podporou ve všem, co dělám

To je za mě pro tuto chvíli vše. Fitka už se nám prý začnou pomalu otevírat, hurá, snad to vydrží. Napiš mi do komentáře své tipy, které ti pomáhají k dosažení tvých cílů (nemusí jít jen o hubnutí) a co tě vždy hodí do pohody. Sdílej článek s ostatními pro radost i s někým, kdo také bojuje s přebytečnými kily, potěší mě, když uvidím, že v tom nejsem sama 🙂


Sdílej a inspiruj ostatní

Mohlo by se ti také líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *