Čím si projdeš při stěhování do zahraničí

Opustit svou zemi na delší dobu než pár dní dovolené je určitě vzrušující, ale má to i svá úskalí. Já „emigrovala“ prozatím dvakrát (pokud nepočítám měsíční až dvouměsíční „výlety“) na půl roku a pokaždé se mnou lomcovaly různé pocity. Teď už vše beru sportovněji, jelikož vím, že kde se mi líbí, tam se mohu kdykoli vrátit, jde jen o to umět si určit priority. Nicméně, když jsem odjížděla poprvé na delší dobu mimo ČR, a rovnou až k protinožcům, bylo pro mě spoustu věcí a situací nových a já je hodně prožívala.

Pokud jsi i ty někdy opustil/a svou rodnou hroudu a zkusil/a sis žít nějakou dobu v úplně cizí zemi, určitě se v pár bodech shodneme. Jestliže se k dlouhodobému vycestování teprve chystáš, můžeš se podívat, co tě možná čeká a nemine. Tento článek ber s nadsázkou, je spíše pro pobavení, ale místy i k inspiraci.

1. Pohrávám si s myšlenkou odstěhovat se na nějakou dobu za hranice
2. Myšlenky nechávám uzrát, pomalu si „googlím“ informace
3. Vybírám si destinaci podle jasně daných kritérií – musí tam být teplo a moře
4. Dívám se po nejvýhodnějších letenkách, Skyscanner si nastavuji jako domovskou stránku
5. Snažím se našetřit si na cestu, a zjišťuji, že dosavadním stylem si budu moc dovolit tak maximálně odjet za pět let stopem na Moravu
6. V ČR mi najednou vše připadá nudnější a má potřeba vypadnout sílí
7. Sháním intenzivněji výhodné letenky, nastavuji si hlídací hafany asi na pěti webech
8. Omezuji s těžkým, ale hodně těžkým srdcem brunche, kafíčka, párty – v mém případě obecně jídlo v lepších restauracích, věřím, že pro někoho to může být kosmetika, hadry, kabelky, cigára, alkohol…bolí to, ale jde to
9. Sháním přivýdělek, pracuji přesčas, překládám články, doučuji angličtinu, sázím Sportku
10. Dobré jídlo a nové oblečení sleduji už jenom na Instagramu, a i to pouze občas
11. Přemýšlím, zda bych přeci jen nemohla prodat nějaký svůj orgán, ale strach z propuknutí pooperační infekce v rozvojové zemi mě drží dostatečně zpátky od realizace této myšlenky
12. Pořád i sama „stalkuju“ nejrůznější weby s výhodnými letenkami, co kdyby těm hlídacím psům přeci jen nějaká levná letenka proklouzla, a po večerech se modlím, aby cena za letenku klesla
13. Neklesla, nevadí, nepropadám panice
14. Místo jednoho sloupce už vsázím ve Sportce raději všech deset, v práci trávím místo 10h celých 14h a o obědové pauze překládám nebo doučuji, před usnutím vysílám poslední zbytky své energie do vesmíru se svým přáním po výhře, levných letenkách a řízku k snídani, obědu i večeři namísto rohlíků s paštikou
15. Vesmír mě vyslyšel alespoň s těmi letenkami, řízky a miliony snad dodá později, evidentně to posílá přes poštu jako balík do ruky
16. Z dosud našetřených peněz tedy kupuji letenky, vyřizuji a platím formality – víza a cestovní pojištění
17. Stav mého účtu se mi vysmívá a ptá se, za co budu žít v té cizině
18. Hledám na internetu, jak se loví ryby, zjišťuji, že prut si nemohu dovolit
19. Jednání s „příjemnými“ úřednicemi mě utvrzuje v tom, že je nejvyšší čas od těchto vysavačů energie zmizet hodně daleko
20. Třetí den v kuse chčije a chčije, bože už chci pryč
21. Dávám výpověď v práci, snaží se mě přesvědčit, abych zůstala, ale nedám se, opouštím svou první jistotu
22. Domlouvám se s majitelem bytu na dalším přepronájmu, ten mě překvapí svým rozhodnutím, že chce byt prodat
23. Rozhlížím se po bytě a děsí mě, kolika věcí se budu muset zbavit…lednička, pračka, postel, skříně…to si s sebou asi neodvezu
24. Začínám se těšit, píšu svým kamarádům, že zanedlouho mizím na nějakou dobu pryč, všichni chtějí, abych je vzala s sebou, ale já jsem ráda, že si s sebou mohu vzít obě moje ledviny
25. Obíhám doktory a nakupuji vše potřebné (co kdyby tam neměli tampony a žiletky, že jo)
26. Plánuji si, jak budu balit hezky postupně, celý měsíc v klidu, minimum věcí, jen těch opravdu nejpotřebnějších

    

27. Organizuji rozlučkovou párty s kolegy
28. Organizuji rozlučkovou párty s rodinou
29. Organizuji rozlučkovou párty s kamarády
30. Organizuji rozlučkovou párty s kamarády, kteří nemohli na předchozí rozlučkovou party
31. Zjišťuji, že už zase nemám skoro žádné peníze, ale za to mám spoustu plyšáků na památku, které sice nemám kam dát, ale třeba v nouzi půjdou sníst
32. Všichni mě ujišťují, jak mě přijedou určitě navštívit
33. Do odletu zbývá týden, vyklízím byt, prodávám vše možné na Letgo, odhlašuji se ze zdravotního pojištění v ČR
34. Překvapuje mě, kolik zbytečných věcí vlastním, a kterých se ale zároveň nechci zbavit
35. Kde se to sakra všechno vzalo? Vždyť přeci vesměs nic nekupuji, začínám věřit na UFO i skřítky…
36. U každého kusu se ptám sama sebe: „opravdu potřebuješ mít na památku schované šaty, které jsi nosila naposledy před 15 lety“, odpovídám si: „ano, potřebuji“, oponuji sama sobě: „ne, nepotřebuješ“, házím vše do pytle, který si nechávám stranou do úplného odjezdu a přemýšlím, zda jej uskladnit nebo vyhodit…co když do toho trika ze základky přeci jen ještě zhubnu, teď už ta móda zase frčí, byla bych in, až se vrátím
37. Do odletu zbývají dva dny a já ještě nezačala balit na cestu
38. Zmocňuje se mě panika a nervozita, tohle přeci nemůžu za dva dny zvládnout sbalit a vyklidit ani náhodou
39. Brečím, že jsem si zase vymyslela totální blbost stěhovat se tak daleko, a proč jsem s tím balením nezačala už před měsícem, jak jsem si plánovala
40. Sháním pomoc s úklidem a balením a taky místo, kde bych mohla poslední noc přespat, jelikož odlétám v 7 ráno a klíče od bytu musím odevzdat osobně den předem
41. Děkuji za Facebook a mé kamarády, kteří mi na něm nabízí pomoc
42. Nervozitu střídá odhodlání, že vše zvládnu, když už jsem tak blízko, tak to teď nevzdám
43. Byt je díky pomoci vyklizen, mám sbaleno, všude kolem mě je prázdno
44. Prázdno okolo vyvolalo prázdno uvnitř mě. Brečím, že se mi bude stýskat, vzpomínám na všechno hezké a uvědomuji si, že v ČR to vlastně není tak špatný
45. Komfortní zóna se mě snaží zmanipulovat a přikovat na místě, našeptává mi „vždyť tady všechno znáš, zůstaň, co ti tu chybí, bůhví, co tě tam v té cizině čeká…“
46. Pochybnosti umlčuji odhodláním typickým pro Kozorohy. Když už jsem se dala na cestu, tak dojdu až do cíle

    

47. Milá komfortní zóno, chytni se se zimou za ruku a jděte do prdele
48. Uklidňuji se, smrkám do zbytku toaletního papíru (jediné, co v bytě zbylo) a snažím se na věc podívat racionálně
49. Emoce přemohly racionálno, brečím zase, mě se bude tak stýskat
50. Zvoní mi mobil, majitel bytu si jde pro klíče, rychle se sbírám a rozmatlávám si nudle, slzy a rozmazanou řasenku po celym ksichtě rozmočenou kuličkou z toaleťáku
51. Majiteli otevírá unudlaná panda předstírající úsměv
52. Majitel pandě předává lahev vína, jako by věděl…
53. Klíče předány, jsem oficiálně bezdomovec, beru si svůj batoh a jedno k*revsky těžký zavazadlo, ve kterém, si myslím, že mám opravdu jen to nejnutnější. Opouštím svou druhou životní jistotu…
54. Nemůžu usnout, za 5 hodin mám jet na letiště, strach střídá nadšení a vzrušení se mění ve stesk a tak pořád dokola, dokud ve 2h ráno neusnu vyčerpáním
55. Po 3h spánku mě budí kamarád, který mi poskytl azyl a odvoz na letiště, z postele mě dostává pouze pocit, že pokud nechytím letadlo, skončím v Praze pod mostem
56. Dotáhnu zavazadlo k odbavovací přepážce, do kterého jsem si sbalila opravdu jen to nejnutnější, při dotlačení tašky na váhu zjišťuji, že překračuji váhový limit o 10 kg! Mé nejnutnější věci váží dohromady skoro 40 kg
57. Vyndavám z tašky na letišti před odbavovací přepážkou 2kg polohrubé mouky, sklenice nakládaných hub a okurek, sklenice s domácím medem a soukám si 5kg knih do příručního zavazadla, se kterým se pomalu po čtyřech doplazím do letadla
58. Zombík přistává ve své vysněné destinaci, potí se, smrdí, po dlouhém letu si přeje akorát sprchu a postel, a doufá, že ho místní nebudou považovat za reprezentativní vzorek své rodné země
59. Píšu všem kamarádům a příbuzným, že jsem to zvládla a jsem v pořádku tam, kde jsem chtěla být
60. Díky jet lagu vstávám na oběd a chodím spát těsně před východem slunce
61. Přepadává mě „homesick“, neboli stesk po domově a přátelích v ČR, nevím, zda to sama v nové zemi zvládnu, kamarádi mě na dálku podporují, o to víc se mi po nich stýská
62. Postupně se aklimatizuji, poznávám danou zemi, kulturu i lidi a začíná se mi tu líbit
63. Lidé jsou tu přátelští a hodně mi ze začátku pomáhají, vytvářím si pouto s novou zemí, zvyky i lidmi
64. Cestuji, užívám si volnost a to, že nic nemusím, poznávám, jak chutná pravá osobní svoboda
65. Zjištění, že se dá žít i jinak, než jen celý rok pracovat a pak jet na dva týdny na dovolenou k moři, mě fascinuje
66. Věnuji se sobě, svým koníčkům – tanci, psaní, ochutnávání nových jídel a cestování, prostě jen tomu, co mě baví

    

67. Je to boží, chci to tak mít už napořád, žádné povinnosti, ani deadliny, jen si užívat život
68. Kontakt s širším okruhem známých v ČR opadává
69. Kontakt s místními v nové zemi sílí
70. Po půl roce mi dle plánu docházejí úspory, opět přemýšlím nad těmi svými ledvinami, opravdu potřebuji dvě…
71. Blíží se termín mého návratu zpět do ČR, hledám, kolik by stálo přebookování letenky..aha, takže odletím v původním termínu
72. V ČR jsou všichni překvapení, že se vracím, ačkoli jsem nikdy neřekla, že se nevrátím, „Proč se vracíš, já myslel/a, že už tam zůstaneš napořád?“ slyším stokrát denně a já nechápu, kde to ty lidi vzali
73. Můj návrh, že se klidně nevrátím, když mi budou posílat peníze, nikdo nebere vážně
74. Zcela překvapivě mě za celou dobu navštívil jen jeden kamarád, nikdo neměl čas
75. Uvědomuji si, že v civilizovaném světě je všeobecný nedostatek času, a tak nějak se do tohoto světa bojím vrátit
76. Sháním si opět bydlení a práci v Praze, dělám se mi blbě z představy, že se vrátím zase do toho zaběhlého stereotypu
77. Uklidňuji sama sebe, že to bude jen na dobu nezbytně nutnou, než si zase vydělám na další výlet
78. Den před odletem zpět do ČR si balím a vyklízím pokoj, brečím, nechce se mi zpátky
79. Pár hodin před odletem ještě pořád koukám na oceán a odhodlávám se k odjezdu, vyčítám si, že jsem přeci jen měla zkusit pracovat jako digitální nomádka na dálku
80. Potvrzuji sama sobě, že se ale nechci živit full time online, určitě ne teď , nejsem na to připravená, navíc jsem si užila půl roku prázdnin bez jakýchkoli povinností a mohla navštívit místa bez signálu. Mohla jsem si užít život offline
81. Kamarádi mi posílají zprávy a fotky, jak se v ČR udělalo hnusně, ať se raději nevracím, že se mám jinak fakt na co těšit…díky za podporu
82. Slibuji sama sobě, že se do této úžasné země – do mého nového domova, určitě zase brzy vrátím
83. Loučím se s novými přáteli, které jsem zde poznala a i jim slibuji, že se za nimi určitě zase podívám
84. Sedím na posteli ve vyklizeném pokoji, koukám na sbalenou tašku a stékají mi slzy po tváři, nechci se mi odsud
85. Přemýšlím, zda nastoupit do letadla. Na poslední chvíli, když vyvolávají mé jméno, se tedy nuceně připloužím k boarding přepážce a se slzami v očích nastupuji do letadla
86. Celou cestu rozjímám nad tím, co jsem za poslední půl rok zažila a byla jsem za tu zkušenost neskutečně vděčná, jsem dodnes
87.  Přistávám v Praze, v letadle hlásí aktuální čas a venkovní teplotu 0°C. Vycházím z letiště, venku je něco mezi deštěm a sněhem, což mému aktuálnímu rozpoložení nepřidává
88. Vyzvedává mě kamarád, zná mě, veze mě rovnou do restaurace na výborná hovězí líčka, a nechává mě prozatím u sebe
89. Zažívám opět „homesick“, tentokrát stesk po zemi, která se pro mě stala novým domovem
90. Mám pocit, že mi v Praze nikdo nerozumí, připadám si jako z jiné planety
91. Sleduji lidi okolo, jak se mračí, jsou otrávení a pořád někam pospíchají. Je mi jich líto. Nechci být taky taková.
92. Poznávám znovu Prahu, zima už pomalu odchází a k moci se hlásí slunce. Nasazuji svůj obvyklý úsměv a už ho nesundavám. Procházky po Vyšehradě, po Kampě i výhledy na Pražský hrad mě opět okouzlují

    

93. Setkávám se s lidmi, kteří jsou na podobné vlně jako já, inspirují mě a já díky nim získám pocit, že nejsem mimozemšťan
94. Chodím znovu do práce a jsem šťastná. Do práce bych musela, i kdybych byla nešťastná, tak jsem raději šťastná.
95. Těším se, až si zase našetřím na další dobrodružství za hranicemi naší malé republiky. Mezitím se ale kochám krásami Česka.
96. Jsem vděčná, že mohu žít v tak hezké zemi a že mám kolem sebe lidi s velkým srdcem
97. Jsem vděčná, že si mohu vycestovat kam se mi zamane a že si mohu zvolit, jak naložím se svým životem
98. Jsem vděčná za každou novou zkušenost, nové setkání i za každou možnost návratu
99. Jsem vděčná, že mám stále své obě ledviny
100. Pohrávám si s myšlenkou…

Napiš mi své zkušenosti, co pro tebe bylo při stěhování a dlouhodobém pobytu za hranicemi nejtěžší nebo i jen při představě, že bys měl/a opustit svou „komfortní zónu“. A na co ses naopak těšil/a. Co tě k takovému rozhodnutí přimělo?