Opustit svou zemi na delší dobu než pár dní dovolené je určitě vzrušující, ale má to i svá úskalí. Já „emigrovala“ prozatím dvakrát (pokud nepočítám měsíční až dvouměsíční „výlety“) na půl roku a pokaždé se mnou lomcovaly různé pocity. Teď už vše beru sportovněji, jelikož vím, že kde se mi líbí, tam se mohu kdykoli vrátit, jde jen o to umět si určit priority. Nicméně, když jsem odjížděla poprvé na delší dobu mimo ČR, a rovnou až k protinožcům, bylo pro mě spoustu věcí a situací nových a já je hodně prožívala.
Pokud jsi i ty někdy opustil/a svou rodnou hroudu a zkusil/a sis žít nějakou dobu v úplně cizí zemi, určitě se v pár bodech shodneme. Jestliže se k dlouhodobému vycestování teprve chystáš, můžeš se podívat, co tě možná čeká a nemine. Tento článek ber s nadsázkou, je spíše pro pobavení, ale místy i k inspiraci.

- Pohrávám si s myšlenkou odstěhovat se na nějakou dobu za hranice
- Myšlenky nechávám uzrát, pomalu si „googlím“ informace
- Vybírám si destinaci podle jasně daných kritérií – musí tam být teplo a moře
- Dívám se po nejvýhodnějších letenkách, Skyscanner si nastavuji jako domovskou stránku
- Snažím se našetřit si na cestu, a zjišťuji, že dosavadním stylem si budu moc dovolit tak maximálně odjet za pět let stopem na Moravu
- V ČR mi najednou vše připadá nudnější a má potřeba vypadnout sílí
- Sháním intenzivněji výhodné letenky, nastavuji si hlídací hafany asi na pěti webech
- Omezuji s těžkým, ale hodně těžkým srdcem brunche, kafíčka, párty – v mém případě obecně jídlo v lepších restauracích, věřím, že pro někoho to může být kosmetika, hadry, kabelky, cigára, alkohol…bolí to, ale jde to
- Sháním přivýdělek, pracuji přesčas, překládám články, doučuji angličtinu, sázím Sportku
- Dobré jídlo a nové oblečení sleduji už jenom na Instagramu, a i to pouze občas
- Přemýšlím, zda bych přeci jen nemohla prodat nějaký svůj orgán, ale strach z propuknutí pooperační infekce v rozvojové zemi mě drží dostatečně zpátky od realizace této myšlenky
- Pořád i sama „stalkuju“ nejrůznější weby s výhodnými letenkami, co kdyby těm hlídacím psům přeci jen nějaká levná letenka proklouzla, a po večerech se modlím, aby cena za letenku klesla
- Neklesla, nevadí, nepropadám panice
- Místo jednoho sloupce už vsázím ve Sportce raději všech deset, v práci trávím místo 10h celých 14h a o obědové pauze překládám nebo doučuji, před usnutím vysílám poslední zbytky své energie do vesmíru se svým přáním po výhře, levných letenkách a řízku k snídani, obědu i večeři namísto rohlíků s paštikou
- Vesmír mě vyslyšel alespoň s těmi letenkami, řízky a miliony snad dodá později, evidentně to posílá přes poštu jako balík do ruky
- Z dosud našetřených peněz tedy kupuji letenky, vyřizuji a platím formality – víza a cestovní pojištění
- Stav mého účtu se mi vysmívá a ptá se, za co budu žít v té cizině
- Hledám na internetu, jak se loví ryby, zjišťuji, že prut si nemohu dovolit
- Jednání s „příjemnými“ úřednicemi mě utvrzuje v tom, že je nejvyšší čas od těchto vysavačů energie zmizet hodně daleko
- Třetí den v kuse chčije a chčije, bože už chci pryč
- Dávám výpověď v práci, snaží se mě přesvědčit, abych zůstala, ale nedám se, opouštím svou první jistotu
- Domlouvám se s majitelem bytu na dalším přepronájmu, ten mě překvapí svým rozhodnutím, že chce byt prodat
- Rozhlížím se po bytě a děsí mě, kolika věcí se budu muset zbavit…lednička, pračka, postel, skříně…to si s sebou asi neodvezu
- Začínám se těšit, píšu svým kamarádům, že zanedlouho mizím na nějakou dobu pryč, všichni chtějí, abych je vzala s sebou, ale já jsem ráda, že si s sebou mohu vzít obě moje ledviny
- Obíhám doktory a nakupuji vše potřebné (co kdyby tam neměli tampony a žiletky, že jo)
- Plánuji si, jak budu balit hezky postupně, celý měsíc v klidu, minimum věcí, jen těch opravdu nejpotřebnějších
Hlavně nezapomeň sbalit své odhodlané já… - Organizuji rozlučkovou párty s kolegy
- Organizuji rozlučkovou párty s rodinou
- Organizuji rozlučkovou párty s kamarády
- Organizuji rozlučkovou párty s kamarády, kteří nemohli na předchozí rozlučkovou party
- Zjišťuji, že už zase nemám skoro žádné peníze, ale za to mám spoustu plyšáků na památku, které sice nemám kam dát, ale třeba v nouzi půjdou sníst
- Všichni mě ujišťují, jak mě přijedou určitě navštívit
- Do odletu zbývá týden, vyklízím byt, prodávám vše možné na Letgo, odhlašuji se ze zdravotního pojištění v ČR
- Překvapuje mě, kolik zbytečných věcí vlastním, a kterých se ale zároveň nechci zbavit
- Kde se to sakra všechno vzalo? Vždyť přeci vesměs nic nekupuji, začínám věřit na UFO i skřítky…
- U každého kusu se ptám sama sebe: „opravdu potřebuješ mít na památku schované šaty, které jsi nosila naposledy před 15 lety“, odpovídám si: „ano, potřebuji“, oponuji sama sobě: „ne, nepotřebuješ“, házím vše do pytle, který si nechávám stranou do úplného odjezdu a přemýšlím, zda jej uskladnit nebo vyhodit…co když do toho trika ze základky přeci jen ještě zhubnu, teď už ta móda zase frčí, byla bych in, až se vrátím
- Do odletu zbývají dva dny a já ještě nezačala balit na cestu
- Zmocňuje se mě panika a nervozita, tohle přeci nemůžu za dva dny zvládnout sbalit a vyklidit ani náhodou
- Brečím, že jsem si zase vymyslela totální blbost stěhovat se tak daleko, a proč jsem s tím balením nezačala už před měsícem, jak jsem si plánovala
- Sháním pomoc s úklidem a balením a taky místo, kde bych mohla poslední noc přespat, jelikož odlétám v 7 ráno a klíče od bytu musím odevzdat osobně den předem
- Děkuji za Facebook a mé kamarády, kteří mi na něm nabízí pomoc
- Nervozitu střídá odhodlání, že vše zvládnu, když už jsem tak blízko, tak to teď nevzdám
- Byt je díky pomoci vyklizen, mám sbaleno, všude kolem mě je prázdno
- Prázdno okolo vyvolalo prázdno uvnitř mě. Brečím, že se mi bude stýskat, vzpomínám na všechno hezké a uvědomuji si, že v ČR to vlastně není tak špatný
- Komfortní zóna se mě snaží zmanipulovat a přikovat na místě, našeptává mi „vždyť tady všechno znáš, zůstaň, co ti tu chybí, bůhví, co tě tam v té cizině čeká…“
- Pochybnosti umlčuji odhodláním typickým pro Kozorohy. Když už jsem se dala na cestu, tak dojdu až do cíle
Stačí jen překročit most a jít si za svými sny. Neboj se vyjít ze své komfortní zóny. - Milá komfortní zóno, chytni se se zimou za ruku a jděte do prdele
- Uklidňuji se, smrkám do zbytku toaletního papíru (jediné, co v bytě zbylo) a snažím se na věc podívat racionálně
- Emoce přemohly racionálno, brečím zase, mě se bude tak stýskat
- Zvoní mi mobil, majitel bytu si jde pro klíče, rychle se sbírám a rozmatlávám si nudle, slzy a rozmazanou řasenku po celym ksichtě rozmočenou kuličkou z toaleťáku
- Majiteli otevírá unudlaná panda předstírající úsměv
- Majitel pandě předává lahev vína, jako by věděl…
- Klíče předány, jsem oficiálně bezdomovec, beru si svůj batoh a jedno k*revsky těžký zavazadlo, ve kterém, si myslím, že mám opravdu jen to nejnutnější. Opouštím svou druhou životní jistotu…
- Nemůžu usnout, za 5 hodin mám jet na letiště, strach střídá nadšení a vzrušení se mění ve stesk a tak pořád dokola, dokud ve 2h ráno neusnu vyčerpáním
- Po 3h spánku mě budí kamarád, který mi poskytl azyl a odvoz na letiště, z postele mě dostává pouze pocit, že pokud nechytím letadlo, skončím v Praze pod mostem
- Dotáhnu zavazadlo k odbavovací přepážce, do kterého jsem si sbalila opravdu jen to nejnutnější, při dotlačení tašky na váhu zjišťuji, že překračuji váhový limit o 10 kg! Mé nejnutnější věci váží dohromady skoro 40 kg
- Vyndavám z tašky na letišti před odbavovací přepážkou 2kg polohrubé mouky, sklenice nakládaných hub a okurek, sklenice s domácím medem a soukám si 5kg knih do příručního zavazadla, se kterým se pomalu po čtyřech doplazím do letadla
- Zombík přistává ve své vysněné destinaci, potí se, smrdí, po dlouhém letu si přeje akorát sprchu a postel, a doufá, že ho místní nebudou považovat za reprezentativní vzorek své rodné země
- Píšu všem kamarádům a příbuzným, že jsem to zvládla a jsem v pořádku tam, kde jsem chtěla být
- Díky jet lagu vstávám na oběd a chodím spát těsně před východem slunce
- Přepadává mě „homesick“, neboli stesk po domově a přátelích v ČR, nevím, zda to sama v nové zemi zvládnu, kamarádi mě na dálku podporují, o to víc se mi po nich stýská
- Postupně se aklimatizuji, poznávám danou zemi, kulturu i lidi a začíná se mi tu líbit
- Lidé jsou tu přátelští a hodně mi ze začátku pomáhají, vytvářím si pouto s novou zemí, zvyky i lidmi
- Cestuji, užívám si volnost a to, že nic nemusím, poznávám, jak chutná pravá osobní svoboda
- Zjištění, že se dá žít i jinak, než jen celý rok pracovat a pak jet na dva týdny na dovolenou k moři, mě fascinuje
- Věnuji se sobě, svým koníčkům – tanci, psaní, ochutnávání nových jídel a cestování, prostě jen tomu, co mě baví
Pokud se ti zdá, že na svůj sen nemůžeš dosáhnout, vyskoč. - Je to boží, chci to tak mít už napořád, žádné povinnosti, ani deadliny, jen si užívat život
- Kontakt s širším okruhem známých v ČR opadává
- Kontakt s místními v nové zemi sílí
- Po půl roce mi dle plánu docházejí úspory, opět přemýšlím nad těmi svými ledvinami, opravdu potřebuji dvě…
- Blíží se termín mého návratu zpět do ČR, hledám, kolik by stálo přebookování letenky..aha, takže odletím v původním termínu
- V ČR jsou všichni překvapení, že se vracím, ačkoli jsem nikdy neřekla, že se nevrátím, „Proč se vracíš, já myslel/a, že už tam zůstaneš napořád?“ slyším stokrát denně a já nechápu, kde to ty lidi vzali
- Můj návrh, že se klidně nevrátím, když mi budou posílat peníze, nikdo nebere vážně
- Zcela překvapivě mě za celou dobu navštívil jen jeden kamarád, nikdo neměl čas
- Uvědomuji si, že v civilizovaném světě je všeobecný nedostatek času, a tak nějak se do tohoto světa bojím vrátit
- Sháním si opět bydlení a práci v Praze, dělám se mi blbě z představy, že se vrátím zase do toho zaběhlého stereotypu
- Uklidňuji sama sebe, že to bude jen na dobu nezbytně nutnou, než si zase vydělám na další výlet
- Den před odletem zpět do ČR si balím a vyklízím pokoj, brečím, nechce se mi zpátky
- Pár hodin před odletem ještě pořád koukám na oceán a odhodlávám se k odjezdu, vyčítám si, že jsem přeci jen měla zkusit pracovat jako digitální nomádka na dálku
- Potvrzuji sama sobě, že se ale nechci živit full time online, určitě ne teď , nejsem na to připravená, navíc jsem si užila půl roku prázdnin bez jakýchkoli povinností a mohla navštívit místa bez signálu. Mohla jsem si užít život offline
- Kamarádi mi posílají zprávy a fotky, jak se v ČR udělalo hnusně, ať se raději nevracím, že se mám jinak fakt na co těšit…díky za podporu
- Slibuji sama sobě, že se do této úžasné země – do mého nového domova, určitě zase brzy vrátím
- Loučím se s novými přáteli, které jsem zde poznala a i jim slibuji, že se za nimi určitě zase podívám
- Sedím na posteli ve vyklizeném pokoji, koukám na sbalenou tašku a stékají mi slzy po tváři, nechci se mi odsud
- Přemýšlím, zda nastoupit do letadla. Na poslední chvíli, když vyvolávají mé jméno, se tedy nuceně připloužím k boarding přepážce a se slzami v očích nastupuji do letadla
- Celou cestu rozjímám nad tím, co jsem za poslední půl rok zažila a byla jsem za tu zkušenost neskutečně vděčná, jsem dodnes
- Přistávám v Praze, v letadle hlásí aktuální čas a venkovní teplotu 0°C. Vycházím z letiště, venku je něco mezi deštěm a sněhem, což mému aktuálnímu rozpoložení nepřidává
- Vyzvedává mě kamarád, zná mě, veze mě rovnou do restaurace na výborná hovězí líčka, a nechává mě prozatím u sebe
- Zažívám opět „homesick“, tentokrát stesk po zemi, která se pro mě stala novým domovem
- Mám pocit, že mi v Praze nikdo nerozumí, připadám si jako z jiné planety
- Sleduji lidi okolo, jak se mračí, jsou otrávení a pořád někam pospíchají. Je mi jich líto. Nechci být taky taková.
- Poznávám znovu Prahu, zima už pomalu odchází a k moci se hlásí slunce. Nasazuji svůj obvyklý úsměv a už ho nesundavám. Procházky po Vyšehradě, po Kampě i výhledy na Pražský hrad mě opět okouzlují
Praha je krásná. Všude je krásně, jen je potřeba to chtít vidět - Setkávám se s lidmi, kteří jsou na podobné vlně jako já, inspirují mě a já díky nim získám pocit, že nejsem mimozemšťan
- Chodím znovu do práce a jsem šťastná. Do práce bych musela, i kdybych byla nešťastná, tak jsem raději šťastná.
- Těším se, až si zase našetřím na další dobrodružství za hranicemi naší malé republiky. Mezitím se ale kochám krásami Česka.
- Jsem vděčná, že mohu žít v tak hezké zemi a že mám kolem sebe lidi s velkým srdcem
- Jsem vděčná, že si mohu vycestovat kam se mi zamane a že si mohu zvolit, jak naložím se svým životem
- Jsem vděčná za každou novou zkušenost, nové setkání i za každou možnost návratu
- Jsem vděčná, že mám stále své obě ledviny
- Pohrávám si s myšlenkou…
Napiš mi své zkušenosti, co pro tebe bylo při stěhování a dlouhodobém pobytu za hranicemi nejtěžší nebo i jen při představě, že bys měl/a opustit svou „komfortní zónu“. A na co ses naopak těšil/a. Co tě k takovému rozhodnutí přimělo?
Díky za článek https://nikyexploring.cz 🙂
Já děkuji za přečtení 🙂
Moc fajně napsaný článek.
Taky,když jsem se před časem vracel z Nového Zélandu
(sedmiměsíční pobyt) a po dlouhé době mluvil v Česku s lidma byl to šok jako bych byl v jiném světě,až po čase jsem si zvykl na Česko
Děkuji moc, Jirko. Jsem ráda, že to někdo vnímal podobně 😊 Jak dlouho už jsi v ČR a jak se teď cítíš?